Desatero nájemníků
11. 3. 2014
DESATERO NÁJEMNÍKŮ
[1] ŽIJEME TU SPOLU
Pravidlo první, z kterého vycházejí všechna ostatní. Základem spokojeného soužití 90 členů družstva a jejich rodin je respekt jednoho k druhému. A vězte, že při počtu cca 150 lidí (což by nám kdekterá vesnice mohla závidět), bude vždy docházet ke konfliktům. Abychom společně snížili jejich počet na co nejnižší úroveň, pokračujte ve čtení následujících pravidel našeho společného desatera.
[2] ZNÁM STANOVY, DOMOVNÍ ŘÁD A JINÉ DŮLEŽITÉ DOKUMENTY DRUŽSTVA
Přiznejme si, kdo z nás četl znění stanov, zná domovní či sankční řád, ba dokonce i řád organizace úklidu. Není to příliš namáhavé čtení, a pokud ho zvládneme (určitě to nezabere více než hodinku), uvědomíme si, že se jedná o velmi důležité dokumenty, které obsáhnou veškeré dění v našem družstvu. Přestože bychom mohli skončit na tomto místě, vypíchneme některé nejdůležitější body…
[3] NEKOUŘÍM VE SPOLEČNÝCH PROSTORÁCH
Někdo řekne, že zákaz kouření je omezování osobní svobody. Na druhé straně právo jednoho člověka končí tam, kde začíná právo člověka druhého. Proto nekuřme ve společných prostorách našeho domu (výtahy, kolárny, schodiště, chodba) a snažme se potlačit onu nezadržitelnou chuť na cigaretu, dokud se nedostaneme na volné prostranství před domem. Rovněž tak uvažme naši chvilku pohody s cigaretkou na balkoně (nikdo mám ji nezakazuje ) nad námi ale někdo bydlí a kouř se nasaje do jeho bytu na rozdíl od našeho (fyzikální zákony jsou neúprosné).
[4] DODRŽUJI NOČNÍ KLID
Noční klid (od 22 do 06 hodin) není kdejaký novodobý výmysl, ale má docela dlouhou tradici. I když o vymezení hodin nočního klidu můžeme polemizovat, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že v uvedené době je zcela nepřípustné rušení sousedů, či dokonce nájemníků o dvě patra výše jakýmkoliv hlukem či vibracemi (hudba, zpěv a jiné hlasité projevy). Zamysleme se, jak by nám bylo, kdybychom měli ráno vstávat v pět hodin a soused vesele hrál na bicí ještě hodinu po půlnoci a potom navíc přivrtával poličky. Asi bychom ho chtěli zabít (nebo přinejmenším přivolali městskou policii).
[5] ŽÁDÁM O POVOLENÍ ÚPRAV V BYTĚ
Družstevní bydlení má spoustu výhod (opravdu!). Ovšem mezi jeho nevýhody patří i skutečnost, že náš byt není tak úplně náš, nýbrž družstva, jehož jsme členy. Pokud tedy výrazně zasahujeme do statiky budovy či provádíme úpravy v bytě, je nutno požádat o povolení úprav představenstvo. Vězte, že k dnešnímu dni současné představenstvo schválilo všechny úpravy, i když si v několika případech (spočítáme je na prstech jedné ruky) podmínilo schválení dodatečnými úkony.
[6] UDRŽUJI ČISTOTU
Mnohým z nás vadí, když musejí procházet pomočenými vchody. Bohužel, občas nás tato souvislost napadne, když odemykáme dveře do našeho vchodu a všude kolem nás jsou nedopalky, otisky gumových podrážek právě zakoupených vojenských bot na zdi či krev na zvoncích. A pokud poté ucítíme domácnost souseda, který nevětrá okny, nýbrž dveřmi na chodbu, raději po návratu z práce vynecháme večeři. I když je úklid společných prostor organizován představenstvem, odpovědné osoby nemají povinnost odstraňovat schválně způsobený nepořádek nebo nečistoty, které nevznikly na základě běžného provozu (např. odpad po stěhování, stavebních úpravách apod.)
[7] SPOLEČNÉ PROSTORY NEJSOU SKLADIŠTĚ
Každý z nás čas od času provádí v bytě práce, na základě kterých vznikne odpad, jenž nelze zlikvidovat v kontejneru před domem. Květiny na parapetu či obrázky na stěně zajisté nikoho neurazí, ovšem pokud budeme chodit půl roku kolem odstavených starých spotřebičů či garnýží, začneme hledat původce tohoto nepořádku. Snažme se tedy zkrátit dobu odložení starých věcí na co nejkratší, vždyť sběrný dvůr není zas tak daleko od našeho domu a navíc se pravidelně přistavuje sběrný kontejner.
[8] PLATÍM VČAS
Složenky, faktury a jiné předpisy všelijakých plateb představují nezbytnou (i když nepříliš oblíbenou) součást našeho života. Všichni bychom měli platbu nájemného a dalších služeb souvisejících s bydlením vnímat jako tu nejdůležitější, protože bydlení patří mezi základní životní potřeby každého člověka. Pokud se přece jenom někdo výjimečně a ze závažného důvodu opozdí s platbou a informuje o tom představenstvo v dostatečném předstihu, dá se s tím něco dělat. Mějme však na paměti, že rozsáhlá revitalizace našeho domu byla realizována za pomoci více než devítimilionového úvěru od banky, která si dobře hlídá platební morálku nájemníků a v případě problémů může přikročit ke zvýšení úrokové sazby, což by mělo neblahý dopad na nás všechny.
[9] PARKUJI JAKO ČLOVĚK
Kolikrát jsme nemohli zaparkovat před domem jenom proto, že si někdo auto odložil trochu „na štorc“. Jednoduchá rada zní: „Parkuji od kraje parkoviště.“ Potom by nemělo docházet k situacím, kdy někde v první a druhé třetině stojí auta, kolem kterých je spousta místa, kde však vejde maximálně jedna motorka z každé strany. Jelikož k úpravě parkoviště dojde až v roce 2014 (možná), zkusme sami po zaparkování zhodnotit, jestli stojíme jako lidi.
[10] DESET JE MÁLO
Poslední pravidlo našeho desatera. Mohli bychom se dále zamýšlet, až bychom měli materiál na román (a vězte, že po sepsání všech příhod za posledních pět let by se možná stal bestsellerem). A právě proto Vám současné představenstvo od počátku volebního období stále nabízí (a vyžaduje), abyste se se svými problémy souvisejícími s bydlením obraceli právě na jeho členy (všichni jsou si v této záležitosti rovni), nikoli hloubku problému a neschopnost představenstva rozebírali se sousedkou.